Očití svědkové

Jak to bylo s Otesánkem nebo Karkulkou?

Zeptali jsme se žáků z 6. a 9. ročníku.

Jak pohádku o Otesánkovi viděli očití svědkové z 6.A

Babka s motykou
Jako každé ráno jsem šla okopávat záhonky. Nehnal mě čas, a tak jsem vykopala ještě brambory. Něco se začalo hnát od severu, a tak jsem radši šla domů. Cestou jsem potkala Otesánka. Otesánek mi začal říkat: „Já mám hlad,“ lezl mi na nervy, a tak jsem ho nakřápla mou jedinou motyčkou. Najednou z břicha začaly postupně vyskakovat osoby, které sežral. Všichni mi poděkovali a už nikdy jsem neslyšela, že by jeho otec s matkou chtěli mít dítě.

Sedlák s kupou sena
Šel jsem z pole a potkal jsem dítě, které se podobalo pařezu, jako by z něho bylo vyřezané. Já jsem po něm začal řvát, ať uhne z cesty a on na to: „Sněd jsem kašičku, mléko, pecen chleba, matku s otcem a holčičku s trakařem a tebe taky sním.“ Naskákala mi husí kůže po celém těle. A vtom mě Otesánek sežral i s koňmi.

Obchodník
Obchody šly špatně, nebyl nikdo, kdo by u mě nakupoval. Malá rodinka na konci vesnice si pořídila malého Otesánka, který měl pořád hlad. Matka byla u mě každou chvíli pro chleba. Za půl hodiny jsem měl vydělaných 20 zlatých. Potom rodině došly peníze, tak u mě nakupovali na dluh. Když snědl matku i otce, chtěl sníst i můj obchod, ale já jsem tak chytrý, že jsem vzal chleba a hodil ho strašně daleko od mého obchodu. Hodil jsem to tak daleko, že si na mě ani nevzpomněl a ztratil se někde v lese. Mám totiž doma zlatou medaili z hodu do dálky. Poté se Otesánek nikdy nevrátil.

Pařez
Dobrý den, jmenuju se Antonín Šíma. Mám souseda jménem Jedlík aneb Otesánek. No, víte, já jsem si vždycky myslel, že je nějaký divný. Například když šla nějaká děvečka okolo, tak na ni zavolal: „Hey, kotě, nechceš jít na pokec?!“ Ještě že děvečka nikdy neposlechla a raději utekla.

No a vy jste chtěli slyšet ten příběh. Takže: Jednou šel náš pantáta lesník na dřevo a najednou objevil našeho souseda, ten totiž vypadal jako dítě. Takže si ho vzal a donesl své ženušce. Takže tohle vím já, ale že teda sežral všechny okolo, to jste mě teda velice překvapili! Ještě jsem slyšel, že snědl pecen chleba (což teda na dítě nemůže být možné!). Víc vám teda k tomu případu říct nemohu.

Sousedka
Sousedi si pořídili kus dřeva, z kterého vyrobili děcko. Vůbec jsem jim to nepřála, protože já žádné dítě nemám a taky nechápu, proč by takoví starci měli mít děcko. Otesánek nejdřív navštívil domy v okolí. Každou chvíli jsem slyšela nějaký výkřik. Ta dřevěná koule se řítila ke mně. Slušně zaklepal, ale pak už to slušné nebylo. Pak už jsem jenom viděla jeho velkou pusu.

Matka
S manželem jsme tak dlouho chtěli děťátko, ale smířili jsme se s tím, že ho mít nebudeme. Jednoho rána šel manžel na dřevo do pece. Zatímco byl pryč, chystala jsme snídani. Manžel se vrátil s jakýmsi hošíkem. Pojmenovali jsme ho Otesánek. Byla jsem štěstím bez sebe, ale jen pár minut. Jak se Otesánek probudil, začal řvát, že má hlad. Hned jsem mu dala kaši. To jsem však netušila, že ji bude mít tak rychle snězenou. Jak dojedl, chtěl další jídlo, a tak to pokračovalo do doby, než jsem skončila v jeho žaludku i já. Po chvíli i můj manžel, sedlák, ovečky a další. Nevím, kdo Otesánka zabil motykou, ale brzo to zjistím od místních drben. Od té doby už žádné dítě nechceme.

Jak pohádku Červená Karkulka viděli očití svědkové z 9.C

Babiččina sousedka
Koukala jsem se z okna a viděla, jak moje kamarádka Maruš zalehla do postele, protože byla moc unavená po nákupech se mnou. Najednou k ní někdo šel, viděla jsem jenom chlupaté nohy, jak zamířily k Maruš do postele. Uslyšela jsem jen nějaký výkřik. Řekla jsem si, že se Maruš asi něčeho lekla. Vzápětí přišla rozmazlená vnučka Karkulka a ptala se mě, kde je babička, že jí neotvírá. V tu ránu jsme slyšely výkřiky. Vlk sežral Karkulku. Lekla jsem se a začala ho mlátit mojí hůlkou. Přišel myslivec, krásnej mužskej, a vlka zastřelil (to byla jatka, až mi z toho vypadla protéza). Od té doby jsme si s Maruš nechaly udělat bezpečnostní zámek

Myslivec
Policejní výslech, následný protokol
Chtěl jsem popřát babičce k narozeninám, tak jsem se vydal na cestu, ale po zaklepání nikdo neotevíral. Vypáčil jsem dveře a vrazil dovnitř, kde jsem spatřil cosi chlupatého, vlka. Situace byla tak rychlá, že jsem nevěděl, co udělat. Popadl jsem první věc, kterou jsem našel, takový malý nožík na babiččině stolku. A vlka ve spánku jsem rozpáral a zachránil jsem babičku i Karkulku. Pak jsem šel domů. Ani ruma mi nedali.

Veterinář
Přivolali mě až na konec, kdy byl vlk mrtvý ve studni. Cesta tam byla zajímavá, jeden drn větší než druhý a stromy v lese rostly stále hustěji. Konečně jsem dojel a vlka zrovna vytahovali ze studny. Začal jsem ho pitvat, ale šlo to ztěžka, byl nějaký ztuhlý a když jsem ho konečně rozřízl, zjistil jsem, proč to šlo tak těžce. Měl v sobě minimálně deset kilových kamenů. Pokračoval jsme v pitvě. Ostatní testy na úmrtí už šly lehce. Byla to nehoda. Vlk se šel napít do studny, ale musel se pořádně nahnout a spadl do studny. Nemohl z ní vylézt, protože těžké kameny ho držely na dně studny. Tenhle případ bych viděl jako uzavřený.

Studna
Na začátku to byl slunný den jako každý jiný. Najednou do mne spadlo něco velkého, chlupatého a smradlavého. Začalo to kolem sebe mávat prackama, volat o pomoc, ale nikde nikdo. Byl to docela hnus, do té doby, dokud nebyl klid. Najednou nastalo velké ticho, na hladině už nebyla ani bublinka. Někdo do mne pak hodil dlouhé lano a tu potvoru ze mne vytáhl. Víc už si nepamatuji, protože mi nebylo dobře z toho, co do mne hodili.

Babička
Ležela jsem jen tak v posteli a poslouchala rádio. Najednou jsem uslyšela klepání na dveře. Pomalou chůzí jsem se doplazila ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla vlka. Chtěla jsem něco říct, ale než jsem vyslovila hlásku, už jsem byla v břiše toho vlka. Za chvilku jsem uslyšela nějaké hlasy. Po skončení hovoru následoval výkřik, ale to už byla Karkulka se mnou v břiše. Byly jsme tam docela dlouhou dobu a dobře jsme si pokecaly. Za chvíli přišel myslivec, rozpáral vlkovi břicho a tím nás osvobodil.

Sojka
Seděla jsem na stromě a všechno jsem viděla. Nejdříve přišel vlk, který se nemohl dostat do domu, tak bušil do dveří, obcházel dům. Po půlhodině přišla babička v županu a vlka pustila dovnitř. Abych lépe viděla dovnitř, přeletěla jsem na jiný strom. Z mé výhodné pozice jsem viděla, jak vlk sežral babičku a nasoukal se do jejího županu. Také si vzal spací čepici, kterou babička nosila. Odletěla jsem zpátky na strom.  Za chvíli se u dveří objevila Karkulka. Bušila na dveře, obcházela dvůr, ale pořád nic. Když šla počtvrté kolem dveří, vzpomněla si,  že babička klíče schovává pod třetí mrkev zleva. Běžela k záhonku a za chvíli už odemykala dveře. Přiletěla jsem na plot a viděla jsem hodně tlustého vlka, nikdy mi tak tlustý nepřipadal. Až když se objevil myslivec se spoustou policistů, vše mi došlo. Když se blížili policisté, lekla jsem se a utekla na dráty el. vedení. Potom jsem už jenom viděla, jak vlk vyšel z chalupy a mířil ke studni. Když se sklonil, přiběhla Karkulka a vlka žduchla a vlk spadnul do studny.

Karkulka
Máti mi dala plný koš pro babičku a já se vydala na cestu. Vůbec jsem se nebála, protože jsem tou cestou šla už asi po 100. V lese jsem potkala svého dlouholetého kamaráda vlka Jonyho. Zeptal se mě, jestli jdu k babičce. Když jsem přisvědčila, navrhl mi, že vypijeme láhev společně. Řekla jsem mu ale, že se lahví Malibu jen těžko ve dvou opijeme. Šla jsme dál a vlk řekl, že si ještě něco potřebuje zařídit. Najednou mi někdo posvítil do očí a já viděla hodně rozmazaně. Pomalu se mi vracel zrak a já rozmazaně viděla babičku v posteli. Jenomže měla velké oči a sloní uši. Zjistila jsem, že je to můj kamarád Jony. Zeptala jsem se ho, kde je babička. Přiznal se, že ji sežral. Vtom do dveří vtrhl myslivec a vlka zastřelil bambitkou. Babičku dostal z vlkova břicha a dal jí alkoholový dýchánek. Babička se probrala a vypila Malibu, co jsem jí donesla.