Ve středu 20. listopadu se žáci 9. B třídy přenesli o více než sedmdesát let v čase zpět. Díky neziskové organizaci Post Bellum se v rámci projektu Paměť národa na jedno dopoledne ocitli v letech 1948 až 1952 a na vlastní kůži zažili, jaké je být součástí tzv. kolektivizace. Stalo se tak formou workshopu s názvem Den, kdy se mlčelo, během něhož hráli předem určené role statkářů, jejich manželek, dětí, zaměstnanců v zemědělství, ale také politických funkcionářů.
Co mi přinesl tento projekt?
– Přineslo mi to jiný pohled na tehdejší dobu a život. Bylo těžké pro určité rodiny přežít a některé byly chamtivé.
– Zjistila jsem, jak bylo pro lidi hrozné odevzdávat svůj majetek.
– Bylo to zajímavé a měli jsme šanci se vcítit do lidí, kteří žili v té době a poznat, jaké to kdysi bylo. Celkem mě to bavilo a myslím, že to za to stálo.
– Bylo to hodně dlouhé a přidalo mi to asi že se nedivím, že chudí lidé volili komunisty.
– Rozhodně mi to přiblížilo situaci, ve které ti lidé byli. O to téma jsem se moc nezajímala a ani jsem o něm moc nevěděla. Dozvěděla jsem se hodně, hodně nových věcí. Ale zájem o to téma to ve mně neprobudilo.
Petr Ondryáš, učitel
