Letošní poslední družinová akce byla zpočátku trochu dramatická. Protože neporučíme ani dešti, ani větru, tak první termín hledání pokladu nevyšel. My jsme se ale nevzdali a sešli jsme se za týden. Počasí se umoudřilo, obloha jak vymalovaná, teplo (možná až moc), zkrátka pohoda. Naše dobrodružná cesta za pokladem začala hned na školním dvoře, kde děti podle nápovědy našly první obálku s úkolem. Úkol první: zodpovědět sedm kvízových otázek z přírodovědy. Zde děti prokázaly své dokonalé znalosti v této oblasti. A šli jsme dál podle barevných značek. U muzea další zastávka a další úkol: vymyslet co nejrychleji deset slov na A. Vše splněno na jedničku. A hledáme další žluté značky. Ve stínu mohutných lip plníme třetí úkol: rozšifrovat slova, která jsou psaná pozpátku. Vše perfektně zvládnuto. Poslední zastávka byla u řeky Lomná. Ve stinném stanovišti děti hledaly poslední tři dopisy s úkoly. Zazpívat písničku na vylosované slovo a nakreslit ji křídou na zem byla hračka. Ale poslední úkol byl pro většinu upovídaných školáčků velice těžký. Splnit Bobříka mlčení po celou cestu do školy dalo mnohým pořádně zabrat. Vše splněno a už nic nebrání rozběhnout se po zahradě a hledat poklad. Hledali, hledali … a nakonec přece jen našli! Hurá, otevíráme poklad a rozdáváme balíčky. Povinnosti splněny a konečně můžeme opékat špekáčky. Naše Zelená učebna nám poskytla blahodárný stín. Na dřevěné stoly si děti vybalily své zásoby a s vydatnou pomocí některých rodičů se vrhly na dlouho očekávané opékání. Díky trpělivým rodičům vše běželo jak na drátkách. Na všechny se postupně dostalo. A protože pohybu není nikdy dost, tak celá zahrada byla neustále v obležení skotačících dětí. Letošní cesta za pokladem se opravdu vydařila. Děti i rodiče byli velice spokojeni. Paní vychovatelky rády, že pečlivá příprava se vyplatila. Na závěr bychom chtěly poděkovat rodičům, kteří nám na zahradě tak ochotně pomáhali. Bez jejich pomoci by akce neměla tak příjemnou rodinnou atmosféru. Tak zase za rok!
Zdenka Kučerová, vedoucí vychovatelka
